Od dětství jsem se potýkala se zdravotními problémy, z nichž některé byly příčinou toho, že se od mládí potýkám s kily navíc.

Ano, mám nadváhu. I tak se to dá říct. JSEM OBÉZNÍ. Když si to člověk řekne, zní to hrozně. Ale znám horší větu: "Mám postižené dítě." A s tou budu žít celý život. To prostě změnit nelze. Ta váha ano, s tím se dá něco udělat.

Před 9 lety se mi v kurzu podařilo shodit 10 kilo. Váha mi vydržela téměř 2 roky než šel syn na komplikovanou operaci s nejistým výsledkem (byl u nás 1.dítě, které na ní bylo). Několik měsíců čekání zda bude nějaký výsledek, nebo zda nedojde naopak ke zhoršení udělalo svoje. Téměř všechna kila byla zpět. A pro ty co by mi chtěli napsat, že jsem stres neměla zajídat - téměř celou dobu jsme byli v nemocnici a tam jsem jedla jen to co mi tam dali, takže žádné sladké na nervy se nekonalo. Zato jsem toho moc nenaspala. Po nocích jsem bloumala po chodbách nebo jsem dělala společnost sestřičkám co měly noční, abych nebudila syna a spolubydlící.

Před 2 lety mi na preventivní prohlídce našli vysoký tlak a cukrovku 2.typu. Ale ani to mi nepomohlo zhubnout. Od té doby se ručička váhy pomalu a nenápadně vyšplhala o dalších cca 12 kilo. Možná pořád chyběla ta pravá motivace.

Až do letošního roku.

Vím, že když jím slanější jídla, tak tělo zadrží vodu a druhý den budu vážit víc. I přesto jsem na Nový rok vlezla na váhu a ta ukázala otřesných 105,8 kilo. A při výšce 162 cm to znamenalo, že se hodnota BMI poprvé (a pevně doufám, že i naposledy) v životě přehoupla přes hranici morbidní obezity. A to mě nakoplo.

A poslední pověstná kapka přišla hned další den. Byla jsem se synem plavat a v šatně bylo zrcadlo, kde jsem se při převlékání viděla z profilu. Byl to pro mě šok, který rozhodl. MUSÍM TO DOKÁZAT. A DOKÁŽU TO.

Do léta bych chtěla mít 90 kilo, tak mi držte pěsti ať to zvládnu.

PS: Dnes mi váha ukázala 103,3 :)